Salzkammergut Trophy 2016 očima Intersporťáka Filipa Trendy

Další závod prestižní Marathonman Europe série se konal 9. července v rakouském Bad Goisernu. Salzkammergut Trophy patří také do Intersport Marathon série a do rakouského maratonského poháru. Letošní ročník navíc sliboval kvalitní obsazení díky vypsanému Mistrovství Evropy v kategorii Masters. Tento závod patří k mým hlavním vrcholům sezony. Vybral jsem si trasu B, kde bylo přichystáno 119,5 kilometrů s poctivým převýšením 4,096 metrů. Do solné komory jsem vyrazil už ve čtvrtek ráno. Hned po příjezdu do Gosau, kde jsem byl ubytovaný, jsem vyrazil na kolo protočit kousek po trase závodu ke Gousasee, kde je nádherný výhled na Dachstein.

Další den ráno jsme využili hezkého počasí a jeli v rámci rozjetí do Hallstatu s Verčou, která jela 37-kilometrové „efko“. U Hallštatského jezera jsme si dali kafe  a skvělý meruňkový koláč. Dále jsme jeli zpět 10 kilometrů do kopce zpět do Gosau. V kopcích jsem si dal pár intervalů, abych probudil nohy a připravil je na zítřejší nasazení.

Další den v sobotu ráno jsme se vzbudili a začalo pršet. Z mého pohledu jsem byl rád, protože už před dvěma roky jsem tady v dešti jel a závod mi sedl parádně. Mým cílem bylo vylepšit umístění z minulého roku a čas 6:53. Startovní výstřel byl naplánovaný na 9. hodinu ráno. Každý rok jsem byl zde zvyklý na poklidný start, ale letos se jelo od začátku opravdu tempo. Nájezd do prvního kopce byl velmi nervózní a všichni chtěli být vepředu. Nikam jsem nespěchal a jel si svoje, ale i tak jsem byl na 50. místě a stále v prvním balíku jezdců. Na třetím kilometru se přede mnou prohnal vítěz závodu rakouský jezdec Uwe Hochenwarter, chvíli jsem se snažil jet s ním.  Uwe je ale lepší a zkušenější závodník a nechtěl jsem se zavařit v prvním kopci. Závod je velmi dlouhý a nesmí se zde podcenit nic. Minulý rok jsem se špatně občerstvoval a doplatil jsem na to. Na čtvrtém kilometru byl průjezd mezičasem, kde jsem se byl už na třicátém místě a jel stálé tempo.

Na sedmém kilometru se najelo do krátkého singlu s kameny, kde jsem bohužel díky defektu zadního kola musel odstoupit. Dokonce mi nepomohl ani sprej na dofouknutí. Bohužel výměna zadního kola byla pro mě také daleko. Za mnou píchli ještě další dva rakouští závodníci, kteří mi zpříjemnili cestu i přes mojí lámanou němčinu a rakouský dialekt zpět do Goisernu. I když je tento závod jeden z největších v Evropě, pořád se mi na něm líbí, jak zde lidé jsou ochotní a žijí touhle událostí každý rok, např. starý pán, který podporoval každého závodníka pomocí kravího zvonu.  Mrzí mě, že jsem se cítil dobře a chtěl zúročit formu, ale tak už to zkrátka ve sportu bývá. Svůj cíl jsem nesplnil, ale doufám, že příští rok se zde budu chtít opět rvát o lepší a lepší umístění.