Run Rome the Marathon patří mezi ty nejkrásnější a nejikoničtější závody v Evropě. Každoročně přiláká tisíce běžců z celého světa, kteří mají jedinečnou příležitost prožít historické centrum Říma poněkud netradičně – během maratonu.

• Legendární závod v ulicích Říma: Run Rome Marathon 2023
• Přílet do Říma
• Den "D" a famózní start od Kolosea
• Svižným tempem
• V cíli s osobním rekordem
• O autorovi

Dlouho jsem uvažoval, kde a kdy se pokusím o nový osobní rekord v maratonu. Důležité bylo, aby trať měla minimální převýšení. Zároveň jsem požadoval dobrý termín, abych po delší regeneraci mohl naskočit připravený do závodní sezony. Pár mých přátel se chystalo na maraton do Říma. Maraton v Římě je jedním z nejstarších a nejprestižnějších maratonů na světě s bohatou historií sahající až do roku 1906. Trasa prochází mnoha ikonickými památkami a ulicemi města včetně Kolosea, Španělských schodů a Vatikánu. Zarezervoval jsem si tedy ubytování a koupil letenku. Startovné už pak bylo samozřejmostí a tříměsíční tréninkový cyklus maratonské přípravy mohl začít.

Po skončení přípravy nastal den odletu. Přiletěl jsem na letiště v Římě ve 12:00, odtud doprava vlakem na hlavní nádraží v Římě trvala cca 30 minut a dalších více než 30 minut na místo prezentace k vyzvednutí startovního čísla. Když jsem měl vše potřebné, mohl jsem vyrazit směr ubytování. Doprava v Římě je opravdu příšerná a já se ubytoval až v 17:00. K mému zklamání v okruhu 1 km všechny restaurace byly otevřené až od 19:30, díky čemuž jsem se na pokoj dostal ve 21:00. Rychlá příprava veškerého vybavení, abych ráno nezmatkoval a jde se spát.

Start v 8:00 znamenal odjezd na start už v 6:00. Snídaně bohužel na hotelu jsou až od 7:00, takže budu bez snídaně. Super. Vstávám a rovnou dávám do těla magnesium v tekuté formě a energetické bonbony. Vyčistím zuby a jdu se oblékat. Lékařskou vazelínou potírám všechna místa, kde dochází k velkému tření, aby nedošlo k nepříjemnostem, které by mi mohly ukončit závod a navíc přelepuji bradavky. Oblékám dres a boty s číslem si beru do batohu. A vzhůru na MHD v Římě.

Blížím se pěšky k místu startu společně s davem běžců, kteří mají stejný cíl, jímž je start maratonu. Blížíme se ke Koloseu a mám husí kůži po celém těle. Startovat vedle takové dominanty je úchvatný pocit. Nasazuji závodní boty a nasazuji startovní číslo. Jsem připravený. Odevzdávám věci do úschovy a mířím koridorem ke startu. Ještě poslední zastávka na mobilních toaletách a jde se na to.

Operní zpěv a přelet stíhaček

Stojím v koridoru B, který je druhý nejrychlejší v dnešním startovním poli. Vodiče na čas 3:15 i na čas 3:10 vidím bohužel v koridoru A, který startuje o 5 minut dříve. Takže se budu spoléhat sám na sebe v tempu běhu. Prostě mám pocit, že v Itálii nic nejde podle toho, jak bych si představoval. Operní zpěv před startem je zakončený přeletem stíhaček, které vypouští dým v barvách Itálie, poté přichází vystřel pro profesionální atlety a koridor A. Já mám 5 minut na vymyšlení vhodné strategie. Mám jasno po výstřelu běžet tempo 4:30, a když do konce závodu doběhnu vodiče na 3:15, tak budu spokojený.

První kilometr se mi zdá rychlejší, než bych chtěl, ale hodinky ukazují, že jsem o 7 vteřin pomalejší a je potřeba ještě zrychlit. Po 5. kilometru závodu mám náskok na celkový čas 5 vteřin proti mému plánu. Na 10. kilometru se můj náskok navyšuje na 12 vteřin a já myslím jen na to, že musím zpomalit, protože závod bude ještě dlouhý. Zároveň přicházím na to, že jsem vazelínou nenamazal obočí a teď mi pot stéká do očí. Mám za sebou tolik závodů a udělám tak základní chybu. Přichází 15. km a já beru na občerstvovací stanici kelímek s vodou a bez zpomalení dávám jeden lok. V půlce závodu mám náskok 20 vteřin a vím, že snaha zpomalit se nepovedla. V hlavě se mi honí jen to, že tohle nemůžu vydržet.

Na další občerstvovací stanici už raději beru místo kelímku půlku banánu a zkouším při běhu pomalu žvýkat. Kilometr 25 - mé tempo je stále stejné, pochybnosti bohužel taky a beru další půlku banánu. Naštěstí teplota kolem 17 stupňů mě nijak nenutila pít, takže občerstvovací stanice jsem stíhal bez změny tempa. Kopec je to, co běžec na maratonu vidět nechce a tady přišel bohužel na 30. km, když už je člověk hodně unavený. Většina běžců zde zpomaluje, ale z nějakého důvodu se cítím dobře a vybíhám ten kopec bez obtíží. Hned na kopci beru další banán. Očekávám maratonskou zeď, kterou každý maratonec dobře zná: krize, která většinou přichází kolem 30 - 35 kilometru. Já však probíhám kolem značení kilometru 35 a krize nikde. V hlavě si říkám, že těch 7 km už musím nějak doběhnout. Beru na nejbližším občerstvení ještě poslední banán, závod už nebude trvat dlouho.

Závěrečný sprint: Boj s bolestí a cílová rovinka

Kilometr 38 a mě najednou tuhnou nohy a berou křeče zároveň, ale doběhl jsem vodiče na 3:15, i když dříve, než jsem čekal. Když běžíte tak dlouho bez změny tempa, moc se neprotáhnete a jediné, co je příjemné, je ten stále se opakující pohyb v té stále se opakující rychlosti. Kolem sebe vidím běžce, kteří křičí bolestí, nebo dokonce brečí. Jsou zpocení jako kdyby se právě vykoupali a já mám výčitky svědomí, že proti nim se vlastně cítím ok. Tepová frekvence je celkem v normě a dýchá se mi dobře. Nohy sice bolí, ale když probíháte poslední 4 km závodu v centru Říma, kde vás povzbuzují davy lidí, tak to člověka prostě vyhecuje. Nepopírám však, že to byly nejdelší 4 km v mém životě. Míjím značení, že se blíží poslední kilometr, a já se z posledních sil snažím běžet co nejrychleji mi tělo dovolí. Jsem v cílové rovince a vidím cílovou bránu, ale mám pocit, že se vůbec nepřibližuje. Snažím se sprintovat, ale rychleji už to nejde.

Konečně probíhám cíl a stopuji hodinky s úsměvem na tváři. Vidím, že čas 3:09:07 je o dost rychlejší, než o čem jsem snil!

Závod mám za sebou, teď rychle přezout do jiných bot, i když bych nejraději neměl žádné. Kouknu na výsledky: 589. místo z celkových 13 482 není zlé. Pro mě je však nejdůležitější, že jsem v cíli s osobním rekordem, a tak se mohu jít projít po památkách, abych rozhýbal nohy. Nadšení z osobáku mi bohužel nevydrželo dlouho, protože už večer jsem přemýšlel, kde si zaběhnu na podzim osobní rekord pod 3:05. Každý běžec se může zlepšovat a mě prostě baví, když vidím výsledky svého tréninku. Teď se však musím soustředit na závody, které mě čekají v nejbližší době. Podzim je přece jen ještě daleko. A každý den, kdy si mohu vyčistit hlavu běháním, je pro mě krok kupředu, který mě posouvá dál. Běh je lék pro tělo i duši.