JAKÝ TYP HORSKÉHO SPORTOVCE JSI? NAJDI NEJVHODNĚJŠÍ OUTDOOROVOU DISCIPLÍNU PRO SEBE

I když je známo, že cesta je cílem, v současnosti existuje velké množství různých outdoorových disciplín a způsobů, jak se pohybovat po horách. Je snadné v tom ztratit orientaci.

Odborníci švýcarského outdoorového specialisty Mammut vám pomohou zorientovat se ve zmatku pojmů a připravit vaše další horské dobrodružství na základě vašich zájmů a dovedností.

Na dobře upravených turistických stezkách si můžete vychutnat přírodu se všemi jejími krásami daleko od silnic. Zahrnuje okružní cesty kolem jezer, panoramatické túry a občasné zastávky na občerstvení. Turistické stezky nekladou na uživatele žádné zvláštní technické nároky a lze je absolvovat i v lehké obuvi s kompaktním zavazadlem. Špičková sportovní výkonnost není podmínkou.

Pokud se turistika provádí v odlehlé, obtížněji přístupné přírodě po několik dní, mluvíme už o "trekkingu". Na rozdíl od turistiky si nadšenci pro trekking nesou v batohu jídlo na několik dní, vařič a všechno potřebné pro spaní. Důležité je také pevné oblečení odolné vůči povětrnostním vlivům a dostatek energie a síly na vícedenní výlet.

Horská turistika znamená turistiku v horách nebo hornatém terénu na dobře přístupných cestách, aniž by bylo nutné používat ruce. Trasa vede po značených turistických stezkách, které se s mírným až středním stoupáním klikatí rozmanitým horským prostředím až k cíli. Nejvyšší bod je většinou maximálně několik stovek výškových metrů nad hranicí lesa. Horskou turistiku je možno provozovat bez velké výbavy. Nohy jsou obuty v lehkých turistických botách a postačí multifunkční outdoorové oblečení a malý až středně velký denní batoh vhodný pro vyhlídkovou túru. Čím obtížnější je terén, tím více je vyžadována jistota kroků a odolnost vůči závratím. Exponovaná místa jsou zajištěna lany nebo řetězy.

"Trail" znamená v překladu stezka nebo pěšina. Ať už lesní, štěrkové nebo luční cesty – stezky jsou všude. Při trailovém běhu se většinou výkonnostně orientovaní běžci pohybují mimo silnice v různě náročném terénu. Jako forma dlouhého běhu se cíleně trénuje koordinace, reakce a vytrvalost. Klíčová při trailovém běhu je vhodná obuv – pro jednodušší terén stačí stabilita "běžných" běžeckých bot, jakmile je terén náročnější, potřebují boty dobrou stabilitu a větší vzorek, tedy jsou potřebné trailové boty. Stejně jako u rychlé turistiky je oblečení prodyšné a lehké a podle délky trasy je na zádech i lehký, kompaktní batoh. Kdo chce trailový běh posunout na vyšší úroveň a hledá soutěž, najde v horském běhu novou výzvu.

Při rychlé turistice se horská turistika a trailový běh prolínají: ambiciózní horští sportovci kombinují fyzickou výzvu s prožíváním přírody k efektivnímu tréninku v horách. V technickém terénu, na stezkách nebo částečně i mimo turistické stezky překonávají dlouhé vzdálenosti. Díky tomu lze dosáhnout odlehlejších tras nebo divočejších přírodních oblastí, a to vše s pocitem lehkosti, s nímž se člověk rychle a snadno pohybuje horským prostředím. Oblékají a berou si jen to, co je skutečně potřeba. Důraz je kladen na maximální volnost pohybu s pomocí strečových materiálů, ideální řízení vlhkosti, lehkost a malý objem – aby byl člověk ještě rychlejší a flexibilnější v horském terénu a mohl se soustředit na úžasný přírodní zážitek.

Alpská turistika se dá popsat jako túra v alpském, často bezcestném a strmém terénu, kde jsou ruce na skalách a krátkých lezeckých úsecích zapotřebí, ale není nutné se jistit. Vybaveni robustními turistickými botami nebo (podmíněně) horskými botami kompatibilními s mačkami jsou vysokohorští turisté dobře vybaveni pro náročný a exponovaný terén. Předpokladem je jistá chůze, odolnost vůči závratím, dobrá kondice a silný orientační smysl. Protože se musí kdykoli počítat s náhlou změnou počasí, volí se výbava založená na vrstvení.

V absolutním tichu překročit ledovec a vydat se směrem k vrcholu v prvních slunečních paprscích – nezaměnitelný pocit. Kdo chce vystoupit na vrchol nad 3000 nebo 4000 metrů, vydává se na vysokohorskou túru. Na rozdíl od alpské turistiky je při vysokohorské turistice kladen zvláštní důraz na přípravu, znalosti jištění a výbavu. Patří sem také školení v používání maček a cepínu, chůze v lanovém družstvu a záchrana z trhlin. Dobrá fyzická kondice, jistota kroků, odolnost vůči závratím a zkušenosti v alpském terénu jsou zásadní. Stejně jako u alpské turistiky je vhodné vrstvení oblečení – pro zahřátí na vrcholu patří do výbavy péřová bunda a termoska s horkým čajem. Daleko od každodenního života na vrcholu s úchvatným výhledem – tak si lze vychutnat fascinující horský svět v jeho jedinečné kráse.