Rozhovor s Radkem Jarošem

Horolezec Jaroš: Na produkty Craft nedám dopustit, párkrát mi zachránily život Ve svých 52 let dokázal jako jeden z mála vylézt všechny světové osmitisícovky a snad jako jediný všechny výpravy podrobně zdokumentoval. Radek Jaroš je legenda mezi českými horolezci a není žádným tajemstvím, že již přes dvacet let využívá produkty Craft. Právě ve spojení s touto značkou uspořádal v prodejně Intersport autogramiádu, kde jsme ho zpovídali.

Sedíme společně v prodejně Intersport, co máte společného Vy a tento sportovní řetězec?
Dlouhodobě využívám jeho produkty a tak mi přišlo fajn ukázat se právě na místě, kde je pořizuji, což je v Intersportu.

Není tajemstvím, že dlouhodobě využíváte produkty Craft. Jak důležitá je pro Vás tato značka?
Nemám potřebu někoho nebo něco přechválit, ale když něco využíváte přes 20 let, je to důkaz stoprocentní důvěry. Já Craftu opravdu věřím, jsem s jeho produkty neskutečně spokojený.

Jak důležitou roli u Vás výběr funkčního oblečení hraje?
Klíčovou, všechno je to o zdraví a pokud bych se do extrémních podmínek nevhodně oblékl, šlo by mi o život. Horolezectví je v některých fázích statické, je důležité neprochladnout. K tomu se navíc občas zpotíte, ale potřebujete být rychle v suchu. To stojí hodně energie, proto je kvalitní funkčnost důležitá.

Je pravda, že jste začal lézt po bujarém večírku s partou cizích horolezců?
Jo, jo, na plese jsem se seznámil s bandou horolezců, byl to veselý večírek a my se na něm dohodli, že druhý den ráno s nimi vyrazím na týdenní lezení. A tak jsem skutečně 7. března 1982 v 9 hodin ráno nasedl s novými kamarády do autobusu a vyrazil na týden na Vysočinu. Od té doby mě to nepustilo.

Prý se drtivá většina expedic domlouvá v hospodě.
Skutečně je to tak, jak se říká, tam se zdají být Himaláje placaté. Například jedna z mých expedic na Mt. Everest se domlouvala na plese v Bedřichově.

Více, co by mě zajímalo. Prý jsou horolezci výborní v předpovědi počasí. Co je na tom pravdy?
V podstatě nic, protože máme vlastní odborníky, kteří nám počasí vypočítávají. Ani léta zkušeností člověku nepomohou předvídat nepředvídatelné horské podnebí.

Jak tedy taková osobní předpověď počasí probíhá?
Posílám najatým profesionálům aktuální stavy počasí z místa, kde jsem, oni je dají do modelů a posílají detailní předpověď. Na první pohled se to zdá jednoduché, ale v horách je počasí opravdu neskutečně proměnlivé a mění se každých pár minut.

Právě jeho náhlé změny Vás již několikrát zastavily těsně před vrcholem. Jak těžké je vzdát expedici, na kterou jste se měsíce připravovali?
V tu chvíli je to velké dilema, rozhoduje vůle a disciplína. V hlavě máte všechnu tu snahu, která za výstupem stála, peníze, které jste měsíce sháněl. To rozhodnutí není jednoduché, ale občas přijít musí.

Jste profesionálním horolezcem, jak složité je si na sebe vydělat?
Vidíte sami, vyrábím si kalendáře, píšu a vydávám knihy, natáčím své výpravy, fotím. Mám také řadu partnerů, pro které musím plnit sponzorské povinnosti. Je toho hodně, ale díky tomu si mohu plnit svůj sen, cestovat a lézt.

Cítíte rivalitu mezi horolezci?
Pokud jde o ty české, tak cítím. Přeci jen jsme tady u nás velmi malý trh, sponzoring je omezený, peníze nemůže dostat každý. Moc dobře vím, že řada českých horolezců mě nemá v lásce, ale já tu nejsem pro ně, ale pro širokou veřejnost.

Právě pro ni občas přednášíte, pořádáte různé akce, besedy. Jaký na ně máte ohlas?
Úžasný, často mi pak lidé píší, že po mé přednášce tráví každou dovolenou na horách. Nemusí být hned horolezci, ale dostanou vztah k přírodě, chodí na túry. Taková zpětná vazba mě hodně motivuje a dává smysl mé práci.

Když dosáhne horolezec vrcholu, co se stane, zapíchne vlajku, udělá značku, zapíše se do knihy? Jak dokáže, že nahoře skutečně byl?
Většina z nás si to dokumentuje, v tom jsem velký pedant, navíc materiál z expedic pak marketingově využívám. Nejsme fotbalisté, nedávají nás v přímém přenosu. Co není vidět, jako by neexistovalo. Stalo se, že párkrát někdo podváděl, nahoře nebyl, i když to tvrdil. Je to však hodně ojedinělý případ, protože většina má s sebou další lidi, kteří jsou svědky jeho dosáhnutí vrcholu.

Říká se, že to nejhezčí zůstává v paměti horolezce, že to fotoaparát nebo kamera nezachytí. Máte podobný snímek v paměti?
Na jeden moment si vzpomínám. Tehdy jsme kvůli špatnému počasí zůstali delší dobu v táboře ve 4 tisících. Když se počasí lehce umoudřilo, vylezl jsem si sám o dva kilometry výš, ocitl se na kraji plošiny a přede mnou se rozprostřel dokonalý výhled. Dole byl ve tmě schovaný Tiber, naproti mně přes údolí zářil Mt. Everest a za ním osvícené vrcholky. Dole byla noc a nahoře ještě den, to bylo dokonalé.

Proč jste si to nevyfotil?
Já si to vlastně vyfotil, ale pak se mi to z karty nenahrálo. Možná je to tak lepší, rád na to vzpomínám.

Korunu Himalájí jste již zdolal, tedy všechny jejich osmitisícovky. Teď se proslýchá, že byste rád zdolal Korunu světa, tedy nejvyšší hory všech světadílů.
Je pravda, že mě to láká, poznal bych další části světa, bylo by to něco nového. Navíc lidí, kteří mají obě tyto mety, není více jak pět, i to je pro mě motivace.